Pozor na pyrotechniku

Už od minulého režimu, kdy ještě nebyla k mání pyrotechnika zvaná zábavní, ba nejspíše od dob (kdo ví které) války, jsme nabádáni k tomu, abychom si coby laici rozhodně nezahrávali s pyrotechnikou jakéhokoliv druhu. Už přinejmenším našim prarodičům bylo vštěpováno, aby se nedotýkali nalezené munice, aby si nezahrávali s ničím, co může při neodborné manipulaci prakticky kdykoliv explodovat a zabíjet či přinejlepším zraňovat; a tato varování neustala do dnešních dnů.

Snad už každé malé dítě ví, že nemá sahat na něco, co připomíná munici. Munici, která je navzdory dlouhým rokům, jež uplynuly od skončení druhé světové války, sice stále vzácnější, ale přesto se dá leckde najít dodnes a dodnes je také nejednou plně funkční, ovšem navíc zákeřnější než kdysi. A kvůli tomu, že zmíněná válka nebyla ani zdaleka posledním konfliktem na našem kontinentu a že jsou mezi námi všelijaké pochybné existence, zabývající se z různých důvodů „kutilstvím“ i v tomto oboru dodnes, je třeba mít se na pozoru i před novějšími podezřelými předměty.
A logicky se varuje i před pyrotechnikou zvanou zábavná. Protože tato by sice měla být neškodná, jenže je nasnadě, že taková je pouze v případě, že je z důvěryhodného zdroje a že je používána do puntíku v souladu s návodem.

Ovšem kolik je mezi námi těch, kdo si i dnes koupí pochybnou pyrotechniku u i zjevně neseriózního prodejce nebo si ji vyrobí i pokoutně sami doma, kolik je těch, kdo si nepočínají tak, jak mají, a to z nejrozmanitějších důvodů, lhostejností počínaje a třeba promilemi v krvi či dokonce zlými úmysly konče!
A pak už se jenom přišívají prsty, transplantuje popálená kůže, nasazují oční protézy a podobně. Případně se už dá jedině pitvat a chystat pohřeb. Který začal i u pyrotechniky, jež měla být už podle svého názvu určena k zábavě. Ovšem nakonec s ní sranda nebyla.
Rok co rok tu máme zábavní pyrotechnikou zapříčiněné . Nehody nebo dokonce katastrofy, na které doplácejí ti, kteří je zavinili, ale nejednou také ti, kdo jsou v tom nevinně. Kdo třeba jenom stáli na ulici a netušili, co se na ně vzápětí odněkud snese, kdo měli byt naneštěstí zrovna v místech, kam někdo namířil svou světlici.

Kdekdo tu kdekoho veřejně varuje. A realita? Zase jsme tu před pár dny měli ty, kdo skončili v nemocnicích. Stejně jako loni a jsem si – bohužel – jist, že stejně jako za rok, za dva, za deset.
Protože lidé jsou nepoučitelní a chovají se nejednou jako střelení. Dokud nejsou střelení doopravdy.